Vztah NNO ke státní a politické moci
 8. 10. 2003, Pavel Černý - Ekologický právní servis
Proč navrhuje EPS na valnou hromadu Zeleného kruhu zařadit téma "vztah neziskového sektoru a politiky, resp. státní moci?
Ze dvou základních důvodů.
První je obecný - považujeme toto téma za společensky velmi významné. Domníváme se, že rozložení názorů na tuto otázku ve společnosti obecně a v jejích specifických částech (samotní členové a pracovníci nevládních organizací, držitelé veřejné moci, lidé s faktickým vlivem na rozhodování, členové místních samospráv, aktivní veřejnost v nejširším slova smyslu) může v nejbližší budoucnosti ovlivnit celkovou společenskou atmosféru, vnímání činnosti nevládních organizací veřejností, a především jejich schopnost prosazovat myšlenky, z nichž vycházejí, a řešení společenských problémů, která navrhují.
Druhý důvod je konkrétní (a nebýt něho, pravděpodobně bychom přes jeho obecnou důležitost toto téma na program valné hromady ZK nenavrhovali): Mezi jednotlivými členskými organizacemi ZK (stejně jako v rámci "ekologického hnutí" a v neziskovém sektoru obecně) patrně existují značné názorové rozdíly, týkající se otázky, zda je správné, aby se "(ekologičtí) aktivisté" účastnili skrze členství v politických stranách či na jejich kandidátkách politické soutěže, neboli vhodnosti "personálního propojování" nevládního sektoru s oblastí politické a státní moci. Tato nevyjasněnost - pokud ne společného, pak alespoň zřetelně převažujícího či "většinového" - koncepčního postoje k naznačeným otázkám způsobuje ve zcela konkrétních případech dost velké potíže při hledání jejich vyhovujících praktických řešení.
Nejvýraznějším příkladem z poslední doby je výběrové řízení na pozici lobbisty Zeleného kruhu. Jde však i o další situace, jako např. individuální vztahy k jednotlivým poslancům a státním úředníkům, o sporech okolo kandidatury některých "aktivistů" ve volbách v roce 2002 a událostech souvisejících s obměnou vedení i členské základy ve Straně zelených není třeba se zmiňovat.
Nepředpokládáme, že debata o uvedeném tématu na valné hromadě skončí všeobecným a úplným konsensem. Cítíme ale jako svou povinnost pokusit se o co nejjasnější vysvětlení důvodů našeho přesvědčení, že vstup aktivních členů nevládních organizací do stranické politiky (nebo jakákoli forma jejich přímého podílu na veřejné moci) znesnadňuje nevládním organizacím dosahovat jejich cílů, tedy efektivně hájit jednotlivé veřejné zájmy. Je možné, že tato debata jednou (nikoli nutně na této valné hromadě) vyústí ve formulování nějakých většinově přijímaných základních zásad, z nichž snad potom bude možné vycházet při řešení praktických sporných otázek.
Vymezení základních pojmů
Aby měla další debata smysl, je podle našeho názoru třeba shodnout se na společném chápání alespoň dvou základních pojmů: nevládní organizace (resp. neziskový sektor) a politika.
Nevládními organizacemi či neziskovým sektorem chápeme pro účel této debaty pouze organizace obecně prospěšné, snažící se - samozřejmě v souladu se svým přesvědčením - sloužit celé společnosti. Nikoliv tedy organizace založené výhradně či převážně pro uspokojování potřeb a zájmů svých členů (chovatelé, zahrádkáři apod.)
V rámci pojmu politika pak považujeme za nezbytné rozlišovat mezi jeho užším a širším smyslem.
V širším smyslu politiku vymezujeme jako jakoukoliv činnost, která směřuje k aktivnímu ovlivňování záležitostí, týkajících se celé společnosti nebo její části - jinak řečeno, řešení veřejných věcí, týkajících se veřejných zájmů. Vzhledem k předešlé definici je zřejmé, že nevládní organizace se již z povahy své činnosti zcela nesporně účastní politiky v tomto širším smyslu.
Pokud je diskutován problém "oddělování neziskového sektoru od politiky", je proto vždy myšlena "politika v užším smyslu", kterou chápeme jako takový způsob snahy o ovlivňování věcí veřejných, jehož nezbytnou podmínkou je vstup do soutěže o politickou moc, která se ve většině politických systémů, označovaných jako moderní (a masové) demokracie, uskutečňuje výlučně nebo převážně prostřednictvím politických stran. S tímto typem politiky nerozlučně spojen i pojem státní (veřejná) moc, a to co platí o vztahu mezi nevládním sektorem a politikou v užším smyslu (nebo také "stranickou politikou") je podle našeho názoru nutno aplikovat i na vztah k mocenským strukturám, od politické moci odvozeným - tedy v podstatě k exekutivě a soudnictví.
Věříme že na tomto základním vymezení uvedených pojmů existuje alespoň základní shoda - dosavadní debaty v časopisech a na webu tomu nasvědčují.
Základní argumenty PRO a PROTI propojování - v dosavadní diskusi:
V diskusi vedené v nepravidelných intervalech od událostí spojených s úvahami o kandidatuře signatářů "Brandýské deklarace" na kandidátce Koalice ve volbách r. 2002 již zazněla k danému tématu řada argumentů. Pro zpřehlednění situace může být užitečné uvést hlavní z nich.
PROTI
Kritikové - nejprve myšlenky kandidatury "reprezentantů neziskového sektoru" ve volbách 2002, poté obecně propojování neziskového sektoru a politiky v užším smyslu - uváděli především:
- Snaha známých představitelů NNO vstoupit do stranické politiky a získat politický mandát diskredituje neziskový sektor a jeho cíle, neboť veřejnost bude mít tendenci vnímat činnost aktivistů v rámci NNO tak, že jejím primárním cílem je právě vstup do politiky (jako "politickou přípravku")
- Je neetické využívat činnost neziskového sektoru jako celku (tedy i těch, kteří o vstup do stranické politiky nemají zájem) k vlastním politickým cílům
- Spojováním témat, reprezentovaných a prosazovaných nevládními (např. ekologickými) organizacemi s konkrétními politickými stranami (které mají určitou historii, jsou jistým způsobem vnímány atd.) skrze členy nevládních organizací, které za tyto strany kandidují, mohou být diskreditována samotná tato témata (neboť veřejnost vnímá politiku primárně jako boj o moc, nikoliv prosazování věcných cílů)
- Kromě toho je uvedené spojování spojeno s nebezpečím nikoli jen veřejností takto vnímané, ale i faktické ztráty nezávislosti nevládních organizací, jejichž představitelé se politicky angažují, čímž se snižuje schopnost těchto organizací s dostatečnou razancí hájit jednotlivé zájmy a tam, kde je to potřebné, kriticky vystupovat vůči představitelům politické a státní moci. Jinak řečeno: "propojování" omezuje schopnost neziskového sektoru jako celku plnit svou základní společenskou úlohu.
- S předchozím bodem souvisí nebezpečí nutnosti kompromisů a "ústupu od původních ideálů" v případě úspěšnosti "nevládních kandidátů", pokud by se chtěli aktivně podílet na politických vyjednáváních a kompromisech, což je nezbytnou podmínkou toho, aby v rámci politických (zastupitelských) orgánů mohli cokoliv prosadit.
Většina kritiků zároveň zdůrazňovala, že jako neetický, věcně nesprávný a neprospěšný (jak z hlediska zájmů samotných nevládních organizací, tak veřejných zájmů, které hájí) nevnímají samotnou skutečnost, že kdokoliv - tedy i "aktivisté" nevládních organizací - usiluje o vstup do politiky, ale pouze případné propojování obou typů činnosti "v čase a člověku", tedy současný aktivní výkon politické či mocenské funkce a aktivní činnost v nevládní organizaci (zejména pak pokud je spojena s veřejným vystupováním v této roli).
PRO
Základními argumenty zastánců vstupu členů nevládních organizací do politiky bylo:
- Je právem a osobní věcí každého občana demokratického státu rozhodnout se pro účast v politickém životě a její formu.
- Rozdělování mezi "morálně čistým" neziskovým sektorem a "špinavou politikou" je umělé a nepravdivé - i v prostředí neziskových organizací se ne vždy jedná poctivě, naopak je žádoucí pokoušet se o "poctivou a věcnou" politiku v užším smyslu.
- "Aktivisté" nekandidují a neusilují o politickou moc kvůli ní samotné, ale aby mohli prosazovat věci které považují za správné; tím zároveň zvyšují šance jednotlivých nevládních organizací, aby ve spolupráci s nimi prosadili "svá" témata - což se jim jako "bezmocným nevládkám" většinou nedaří; jinak řečeno, pokud mají nevládní organizace důležité cíle a dobrý program k jejich dosažení, musí usilovat o pozice, z nichž je toto prosazení možné - je to konzistentní a logický důsledek snahy nevládních organizací o ovlivňování rozhodovacích procesů v zájmu ochrany veřejných zájmů.
- Nejde tedy o zneužívání práce ostatních nevládních organizací, ale o nabídku spolupráce a zlepšení jejich šancí.
- Právě špatná pověst (stranické) politiky je důvodem, proč do ní vstupovat a snažit se zlepšit způsob jejího vykonávání a tím i reputaci v očích veřejnosti. Právě symbióza mezi cíli a obsahem činnosti neziskového sektoru a úsilím o získání podílu na politické moci může vést nejen k efektivnějšímu prosazení jednotlivých cílů neziskového sektoru, ale i k reformě politiky vůbec, případně ke stírání hranic mezi "stranickou" a "nevládní" politikou či dokonce k "velkým změnám" ve společnosti (směrem k trvalé udržitelnosti, sociální spravedlnosti apod.).
Základní důvody postoje Ekologického právního servisu (EPS)
Z dosavadních vyjádření EPS a jeho členů je zřejmé, že se rámcově ztotožňujeme s výše uvedenými argumenty odmítajícími personální propojování neziskového sektoru a stranické politiky, resp. státní moci. V tomto materiálu se snažíme zdůraznit a shrnout ty z argumentů "pro oddělení", které považujeme za nejdůležitější.
Ještě před tím zdůrazňujeme, že
- V souladu s tím, co bylo uvedeno výše na závěr shrnutí dosud uváděných argumentů "proti propojování", není naše kritika zaměřena na samotnou snahu kohokoliv "vstoupit do politiky" (plně souhlasíme s argumentem, že je nutno v tomto směru respektovat svobodné rozhodnutí jakéhokoliv člověka). Naše kritika je zaměřena pouze vůči personálnímu propojování "nevládní" a "politicko mocenské" sféry, tedy souběžnou aktivní činnost v obou z nich
- Naše argumentace není v žádném bodě založena na apriorním předpokladu, že politika a moc, a tím pádem i účast na nich, jsou nutně (případně na rozdíl od činnosti nevládních organizací) "nečisté a nemorální"
- Přes kritické výhrady k fungování státu, politického systému a veřejné správy "jako takových", z nichž některé budou níže uvedeny (a které by mohly být mnohem podrobněji rozvedeny, k čemuž ostatně již od konce 19. století vzniká bohatá sociologická literatura) nezastáváme postoj, že tyto instituce a činnosti jsou samy o sobě natolik špatné, že nemá smyslu se pokoušet o jejich reformu či jakoukoliv účast na jejich fungování. Považujeme to za otázku natolik složitou, že se k jejímu řešení necítíme být dostatečně kompetentní (kromě toho se v řekněme spíše "pocitových" přístupech k této otázce lišíme). Nesnažíme se říci ani to, že práce v neziskovém sektoru je (vždy a pro každého) lepší alternativou k prosazování společensky prospěšných věcí, než "stranická politika" a účast na výkonu státní moci.
Velmi silně zdůrazňujeme, že si vážíme každého, kdo se rozhodne s upřímným úmyslem napomoci zlepšení správy věcí veřejných do těchto oblastí vstoupit a kdo o to v jejich rámci usiluje.
Obecnější důvody pro oddělování nevládního sektoru a politické moci
Základním východiskem našeho postoje je přesvědčení, že má-li mít jakákoliv činnost, odehrávající se "ve veřejném prostoru" a směřující k prosazení určitých myšlenek a řešení společenských problémů, naději na přijetí a "věcný" úspěch, musí být:
"čitelná", tedy jasně a přesvědčivě zdůvodněná - tak, aby veřejnost neměla problém pochopit, kdo, co a z jakých důvodů (motivů) prosazuje; v komplikované a nepřehledné (post)moderní společnosti to pravděpodobně platí víc než kdy jindy.
dostatečně kompetentní, tj. lidé (a organizace) by se měli věnovat těm věcem a tématům, kterým rozumějí, a musí o tom být schopni přesvědčit veřejnost; čím kontroverznější téma, tím je to důležitější.
Profesionalita a kompetentnost
Na základě těchto premis jsme přesvědčeni, že pokud mají profesionální neziskové organizace mít alespoň trochu slušnou šanci na prosazení důležitých a přitom velmi "náročných" témat a změn, musí být opravdu profesionální. Tj. především je nutné, aby se věnovaly tématům, kterým jejich členové rozumí a jsou schopni v jejich rámci navrhovat (alespoň potenciálně) fungující řešení existujících problémů. Kromě toho ovšem musejí být schopni o reálnosti a "vhodnosti" svých návrhů přesvědčit veřejnost, nebo aspoň její část - protože bez její podpory není možné žádné zásadnější společenské téma prosadit. K tomu je podle nás nezbytné, aby veřejnost důvěřovala obecně jednak kompetentnosti nevládních organizací - tedy tomu, že v nich pracují lidé, kteří rozumějí věcem, které tvrdí, a dále tomu, že je činnost nevládních organizací skutečně motivována tím, co tvrdí, tj. hájením určitých veřejných zájmů a snahou nabízet prospěšný program jejich ochrany. Tohle považujeme za hodně důležité.
Bude pravděpodobně vždy platit, že v řadě případů se nevládním organizacím ani při maximálním úsilí a kvalitě jejich argumentace nepodaří přesvědčit dostatečnou část veřejnosti o vhodnosti konkrétního, jimi navrhovaného řešení. Ale i v těchto případech by mělo být jejich cílem dosáhnout "alespoň" toho, že i ti, kdo v konkrétní věci zastávají jiný názor, přesto uznávají, že názor nevládní organizace je založen na racionální argumentaci a je hájen poctivě a otevřeně, bez postranní úmyslů.
Politika i úřední moc je primárně zaměřena na získání a udržení moci
Jak již bylo naznačeno výše v "definici", je podle našeho názoru nutným pojmovým znakem "politiky v užším slova smyslu", že je primárně zaměřena na získání a udržení moci, neboť to je nezbytnou podmínkou jakýchkoli dalších činností v jejím rámci. Z těchto důvodů se politik, byť by jeho původní motivy pro vstup do politické soutěže byly "sebeušlechtilejší", nikdy nemůže věnovat výhradně prosazování věcných řešení, ale vždy musí na prvním místě hodnotit, nakolik mu určité jednání prospěje nebo uškodí ve vztahu k moci, jejímu zvětšení či snížení, zisku nebo ztrátě. Často musí těmto potřebám buď zcela nebo alespoň částečně obětovat původní věcné cíle. I v relativně nejpříznivějším případě mu na zabývání se věcnými otázkami zbývá pouze určitá část jeho kapacity. Teoretické rozebírání toho, jak velká část to je či může být, by asi bylo příliš složité. Omezené praktické zkušenosti (podle nás nejen naše) ale nasvědčují spíš tomu, že tato část kapacity je často dost malá.
A obdobně je tomu (z poněkud odlišných důvodů) i v oblasti moci od politiky odvozené, zejména moci úřední. I zde od nejvyšších až po nejnižší posty je věnována značná část energie udržování systému v chodu a vlastní pozice v něm (a kariérnímu růstu) a poměrně malá část je věnována řešení problémů, kvůli kterým si společnost úřady platí. A to ponecháváme pro tuto chvíli stranou kvalitu této práce.
Veřejnost ve schopnost politiky řešit a rozhodovat příliš nevěří
Souvisí to také s otázkou celkového hodnocení efektivity "politiky v užším smyslu" (a analogicky státní správy) jako cesty či metody řešení a řízení veřejných záležitostí - což je právě ona obecná otázka, k níž se vzhledem k její komplikovanosti raději nechceme jednoznačně vyjadřovat.
Ale minimálně stejně důležité jako to, nakolik je politika v užším smyslu a státní moc schopná efektivně řešit závažné společenské problémy, je v současné společnosti i to, jak jejich fungování a efektivitu vnímá veřejnost. Na tuto druhou otázku lze podle našeho názoru odpovědět jednodušeji, pomocí sociologických průzkumů nebo jen statistikami volební účasti: značná část veřejnosti ve schopnost dnešních forem politického systému a rozhodovacích procesů řešit závažné společenské otázky příliš nevěří.
Přestože, tedy, jak znovu opakujeme, netvrdíme, že fungování politických a mocenských struktur je jednoznačně a "systémově" neefektivní, domníváme se na druhé straně, že specifická forma obhajoby veřejných zájmů a prosazování opatření na jejich ochranu nevládními organizacemi má - nebo může mít - vůči politickým strukturám řadu výhod, mimo jiné zaměření na specifické konkrétní problémy, motivaci primárně a v podstatě výlučně věcným cílem, možnost podřídit výběr lidí do pracovních týmů výlučně jejich schopnostmi a "použitelností, atd. (Základní nevýhodou jsou samozřejmě omezené zdroje - lidské, věcné i finanční - a tím i omezené kapacity. Ale samotné rozdělování zdrojů ve společnosti je ovlivnitelné a mělo by být jedním z cílů neziskového sektoru se o toto ovlivnění pokoušet.) Na tom se pravděpodobně shodneme se všemi, kdo se prací v neziskovém sektoru zabývají - jinak by to asi nedělali.
Jsme nicméně přesvědčeni nejen o tom, že neziskový sektor má - resp. opět spíše může mít - ve společnosti nezastupitelné místo a úlohu, ale i o tom že tuto úlohu bude dobře naplňovat jen tehdy, bude-li prostředím, v němž se kompetentní a motivovaní lidé pokoušejí hledat a prosazovat řešení důležitých věcí veřejného zájmu, a bude-li takto vnímán podstatnou částí společnosti. To souvisí s výše uvedeným argumentem zastánců "propojování" o malé efektivitě "neziskové práce", přirozené potřebě angažovaného člověka klást si vzhledem ke "stavu světa" velké cíle a tím vším dané nezbytnosti usilovat o možnost ovlivňování věcí z pozice spojené s politickou mocí.
Velikášské cíle předvolebního programu Strany zelených (změna politického stylu, Evropa jako první postindustriální velmoc…) jakkoli zní směšně, jsou z tohoto hlediska pochopitelné. Jsou však rovněž dle našeho názoru zatíženy základním omylem o možnosti jejich prosazení "zevnitř" existujícího politického (stranického, mocenského) sytému. Tento systém plní ve společnosti jisté úkoly, z nichž část (různě velkou, podle osobních preferencí) lze považovat za pozitivní; má však dle našeho názoru přirozený sklon konzervovat existující stav a odmítat zásadnější změny, nebo je alespoň sám neprodukovat.
Podstatnější změny může lépe prosazovat neziskový sektor než konzervativní politické struktury
Podstatnější společenské změny mohou podle našeho názoru nastat jen tehdy, pocítí - li jejich potřebu dostatečné množství členů dané společnosti, kteří poté vytvoří na stávající mocenské struktury dostatečný tlak, aby přes svou přirozenou "konzervativnost" tyto změny akceptoval. A tomu může podle našeho názoru daleko více napomoci fungující a čitelný neziskový sektor, orientující se na srozumitelná a přesvědčivá konkrétní témata, lidi, hodnoty, Zemi - než jakákoli (stará nebo nová) politická strana, tvořící nutně součást stávajícího a značně uzavřeného systému, jehož pravidla musí respektovat, nechce-li mocenskou pozici ztratit.
Lidé, kteří nejsou s výkonem politické a státní moci osobně spojeni, jsou pak jako nositelé nových myšlenek a "prosazovatelé" nových opatření pro většinu společnosti mnohem přijatelnější a důvěryhodnější, než ti, kdo se na fungování politických a mocenských institucí přímo podílejí. Pokud bude tutéž myšlenku prosazovat člověk spojený s politickou stranou - nebo sdružení, které je veřejně vnímáno jako blízký partner nějakého politického subjektu - bude mít veřejnost přirozenou tendenci buď brát jeho slova tak vážně, jak je zvyklá to činit s předvolebními sliby nebo za nimi vidět v prvé řadě nějakou mocenskou ambici.
Konkrétnější (praktické) důvody pro oddělování
Špatná veřejná pověst politiků i lidí v neziskovém sektoru
S tím co je uvedeno v předchozím odstavci souvisí i skutečnost, že konkrétně v České republice jsou politici a úředníci - a bohužel také lidé pracující v neziskovém sektoru - značnou částí veřejnosti vnímáni jako diletanti, kteří se pletou do věcí, jimž nerozumí. Ještě horší je, že je to v řadě případů pravda, a to i ohledně pracovníků nevládních organizací. Jindy jde o sice "objektivně nespravedlivé", ale pochopitelné stereotypy.
Nevládní sektor se alespoň u nás ještě zdaleka neblíží svému potenciálnímu významu a přínosům. Propojování s politikou a veřejnou mocí jako sférami s relativně špatnou veřejnou pověstí, a navíc už vzhledem k jejich složité struktuře a těžkopádnému fungování mnohem hůře reformovatelnými, může nevládnímu sektoru v plnění jeho výše naznačené specifické úlohy a v přesvědčení veřejnosti o jeho užitečnosti jen těžko prospět.
Motivace snahou o dosažení mocenské funkce místo snahou o ochranu veřejného zájmu?
Mimo to může podle našeho názoru snaha známých osobností, spojovaných s činností nevládních organizací, o získání politické pozice u značné části veřejnosti vzbudit dojem, že činnost těchto organizací a jejich členů je celkově motivována nikoliv ochranou veřejných zájmů, jak navenek deklarují, ale právě úsilím o dosažení mocenské funkce. Nebezpečí této kritiky se nelze zcela vyhnout, protože je spojeno i s postupem, kdy někdo poté, co vstoupí do oblasti politiky či státní moci ukončí aktivní činnost v nevládním sektoru. Avšak odmítání uvedené kritiky je mnohem jednodušší, lze-li poukázat na skutečnost, že mezi "politickou pozicí" určitého člověka a jeho aktivitami v neziskovém sektoru neexistuje žádná přímá vazba (samozřejmě kromě např. vnitřního přesvědčení a hodnotové orientace).
Kontrola těch, kteří rozhodují
Dalším ryze praktickým důvodem pro trvání na co největším oddělení obou sfér vlivu patří skutečnost, že jako integrální součást úkolů neziskového sektoru při obhajobě jednotlivých veřejných zájmů chápeme kontrolu těch, kteří o věcech pro tyto zájmy důležitých rozhodují - tedy politiků a úředníků. Jak už bylo zmíněno výše ve výčtu argumentů, které zazněly v dosavadní diskusi, pro plnění této úlohy je nezávislost na "těch, kteří jsou kontrolováni" velmi důležitá a naopak propojenost snižuje účinnost kontroly. Dalo by se to vyjádřit i tak, že právě proto, že jsou nevládní organizace integrální součástí "politiky v širším smyslu", a mají v ní své důležité místo, k němuž patří i zmíněná kontrolní funkce, neměly by být spojovány s výkonem "politiky v užším smyslu" a státní mocí, a to v podstatě z téhož důvodu, proč je "uvnitř" státní moci samotné nutno trvat na dodržování klasického principu "dělby moci" (i nevládní organizace mají jistou společenskou moc, byť to není veřejná či státní moc v tom smyslu, jak ji chápe Ústava).
Skutečnosti uvedené v předchozím odstavci jsou podle našeho názoru mj. nejdůležitějšími konkrétními důvody, pro který by na místě profesionálního lobbysty nevládní organizace měl vždy pracovat člověk, o jehož politické nezávislosti nemůže vzniknout nejmenší pochybnost. Lobbying motivovaný ochranou veřejného zájmu je ve své podstatě formou výkonu kontroly nevládního sektoru nad zákonodárnou, případně exekutivní, složkou státní moci.
Navíc je opět nutno mít na mysli nejen to, nakolik politická angažovanost plnění kontrolní funkce nevládního sektoru znesnadňuje "fakticky" (a že tomu tak je, jsme se velmi výrazně a prakticky přesvědčili v období "jednání o kandidatuře zástupců Brandýského fóra") ale i to, jaký má vliv na vnímání této role ze strany "kontrolovaných" politiků a úředníků a veřejností vůbec. Ti, kdo kritizují nedostatky politického a mocenského systému, nepůsobí příliš důvěryhodně, pokud zároveň jejich jednání působí na veřejnost tak, jako by jejich ne-li jediným, tedy významným cílem bylo se do toho systému dostat (viz výše).
Omezené kapacity člověka
Nemožnost užitečného a prospěšného propojování obou "světů" a závazků a funkcí s nimi spojených vyplývá dle našeho názoru i z přirozené omezenosti kapacit každého jednotlivého člověka. Bylo zmíněno, že zastánci "propojování" argumentují mj. potřebou reformovat "politiku v užším smyslu", vrátit jí důvěru veřejnosti atd. Někdo sice může pochybovat o reálnosti takového projektu. Odsuzovat ho jako naprosto jistě nesmyslný by ale bylo jistě nesprávné a každý, kdo to chce opravdu poctivě zkusit, zaslouží sympatie. Avšak: jestliže úsilí napomoci k reformě neziskového sektoru, aby začal plnit naznačenou společenskou roli, je obrovský úkol a snaha vylepšit fungování stranické politiky úkol asi ještě náročnější - a obojí může být hodno respektu a uznání - pak pokus jediného člověka věnovat se obojímu nemůže podle našeho názoru vést nikam jinam než k diletantismu v obou oblastech (čímž je pověst obou z nich nadále poškozována).
Shrnutí
Naším základním stanoviskem tedy je, že aby byla role nevládních organizací ve společnosti důvěryhodná a aby měly šanci získat podporu pro své cíle a návrhy, měly by být jednak schopny přesvědčit společnost o svých odborných kvalitách (pokud možno v jasně vymezených, a spíš omezených oborech, jinak to není příliš přesvědčivé) a zároveň být maximálně čitelné a důvěryhodné. Faktické propojování těchto organizací a jejich členů se sférou politiky a moci, jakož i spojování těchto dvou oblastí v očích veřejnosti tomuto základnímu cíli neprospívá, a to především proto, že:
znejasňuje a znepřehledňuje specifickou roli NNO ve společnosti a jejich vnímání veřejností
může zhoršovat důvěryhodnost neziskového sektoru v očích veřejnosti (jednak kvůli špatné pověsti politiků a úřadů a dále pro vzbuzování pochybnosti o důvodech práce v nevládním sektoru)
znesnadňuje nevládním organizacím plnit kontrolní úlohu vůči politické a státní moci
přispívá k tříštění sil u jednotlivých lidí i organizací, takže "se věci nedělají pořádně"
Z toho vyplývá jednoduché obecné pravidlo "čím méně přímých personálních vazeb nevládních organizací na politiku a státní moc, tím líp".
Rozhodně by pro důvěryhodnost práce nevládních organizací bylo dobré, aby ti, kdo jménem některé z nich veřejně vystupují či jsou známi, nebyli členy politických stran, nevykonávali žádnou funkci spojenou s politickou či úřední mocí na celostátní úrovni, a nejlépe ani na žádné jiné, snad s výjimkou malých obcí.
To nemusí znamenat, že v některých konkrétních případech není přesto na místě o politické či "mocenské" angažovanosti uvažovat, neboť jistě existují i důležitější veřejné zájmy, než je důvěryhodnost práce nevládních organizací. Vždy je však na místě dobře posoudit, zda přínosy této angažovanosti převáží nad škodami, k nimž téměř jistě dojde. Toto konkrétní posouzení je nutno provést v každém jednotlivém případě, přičemž je dle našeho názoru nutno vycházet z naznačených základních pravidel.
V Brně 8. 10. 2003
Pavel Černý, EPS
|
