27. 1. 2003 - Daniel Vondrouš (státní úředník)
 1. Ano, ale nikoliv v roli zástupců občanských iniciativ či "jen" ekologických iniciativ. Získání mandátu pro takové zastupování je komplikované, v praxi téměř vyloučené.
Vstup občanských aktivistů do politiky je naopak věc přirozená a obvykle i veřejně prospěšná. Kdo se rozhodne k této činnosti, měl by ji pak vykonávat v plném nasazení.
2. V případě občanských iniciativ usilujících o politické změny je propojování s politikou - ve smyslu vzájemné podpory takové konkrétní iniciativy s politickou stranou - nežádoucí. Výhodné je pouze pro politickou stranu (jinak by nesouhlasila), někdy snad i pro "propojeného" aktivistu. "Postižená" občanská iniciativa ale můľe očekávat negativní dopad v podobě odlivu důvěry té veřejnosti, která ji v úsilí o politické změny dosud podporovala.
Případný praktický efekt takového propojení např. v podobě "zlepšení životního prostředí" je přinejmenším velmi sporný.
3. Zveřejněné příspěvky ukázaly, že téměř všichni odpovídají s vědomím, že u všech třech otázek jde o prostředky, nikoliv o cíl. Z tohoto pohledu považuji Tmavozelenou výzvu za legitimní - a v dané situaci velmi správný - postup, jak s otevřeným hledím (výzva je veřejně přístupná) usilovat o změnu poměrů uvnitř politické strany. Jaký to rozdíl oproti zákulisním intrikám v některých jiných stranách.
Legitimní - byť poněkud zvláštní - je dokonce i výzva občanským aktivistům k alespoň pasivnímu členství v dané politické straně. Právě občanští aktivisté ovšem jistě dokáží sami zvážit, jak osobně zareagují na výzvu k přechodu do pasivity v barvách politické strany. Sám jsem přesvědčen, že přinejmenším působení ve vedení politické strany a veřejné vystupování jménem ekologické organizace se v jedné osobě slučovat nemají. Pokud bude stejný názor sdílet většina příznivců dané občanské iniciativy, budou si její aktivisté vstoupivší do politických stran, muset vybrat mezi dvěma pasivitami.
Daniel_Vondrous@env.cz
|
